Exkluzivní rozhovor s Mirkem!
Co říkáš tomu, že máš v Kladně fanklub?
To je hezké, mám radost.
Líbí se ti tvoje webové stránky?
Asi myslíš stránky fanklubu - vypadají pěkně, i když jsou zatím v plenkách. Ale věřím, že vy, jako adminové, jim brzy vyměníte plenky za správně prošoupané rifle.
Jak ses dostal k divadlu?
Delší cestou. Díky rodičům, zapáleným ochotníkům, kteří mě k divadlu vedli odmalička (poprvé jsem se batolil po prknech už ve čtyřech letech!), jsem hrál v amatérském souboru v Kroměříži, ale časem už mi nestačilo hrát jedno představení za rok, tak jsem se přihlásil na konkurz do Horáckého divadla v Jihlavě. Tam jsem nastoupil v roce 89 jako elév.
Je těžké se uplatnit, když nemáš hereckou školu?
Jak to myslíš?
No v herectví…
Bez motivace a touhy hrát divadlo, bez odhodlání dřít od rána do večera jako debil to samozřejmě těžké je. Ale to platí i pro ty, co hereckou školu mají.
Takže se u divadla neberou ohledy na herecké vzdělání?
Kdyby se braly, tak, jak ty to myslíš, nebyl bych u profesionálního divadla už téměř dvacet let. Když ti není shůry dáno, je ve finále jedno, jestli nějakou školu máš, nebo nemáš.
Je v dnešní době pro začínající herce snazší se uplatnit, než v době, kdy jsi začínal ty?
Naopak si myslím, že to dnešní mladí mají těžší. Protože velkých kamenných divadel nepřibývá, spíš hynou, a v době, kdy jsem začínal já, měly soubory zhruba třicet až čtyřicet členů. Revoluce nárůstu udělala přítrž a dnes tyto soubory mají maximálně pětadvacet herců. A ty soubory jsou uzavřené. Dřív byly školy dvě, absolvovalo maximálně patnáct nových herců ročně, dnes je škol daleko víc a nových "posil" vyplivnou kolem šedesáti. Většina z nich chce zůstat v Praze nebo se do ní dostat, a tak se v našem hlavním městě množí herecký materiál, který nemá využití.
Jak vzpomínáš na období, kdy jsi působil v Jihlavě?
Na to vzpomínám moc rád. Krásné role, skvělí kolegové, jihlavští přátelé… ženy, víno, zpěv…
A svou ženu Aničku jsi potkal právě v Jihlavě?
Ano. Utáhl jsem ji na svou romantickou duši, pečené kuře a teplou vodu ve vaně. Přišla k nám do angažmá s holou prdelkou… ale pěknou (smích).
A jak ses ocitnul ve Středočeském divadle?
Po deseti letech v Jihlavě jsem pocítil nutnost změny. Změny dramaturgické, změny divadelního názoru. Chtěl jsem poznat nové kolegy, režiséry a taky diváky. Využil jsem nabídky tehdejšího uměleckého šéfa Jirky Fréhára, sbalil kufr, ženu, peřinu, kuře na cestu (pro Aničku) a jsem tady.
Líbí se ti tu?
Líbí. Po šesti letech jsem se zabydlel, už začínám mít pocit "správného kladeňáka", a navíc tady mám krásný fanklub.
Která byla tvoje první role v SDK?
Byla to role Zamriho ve hře Zaslíbená země. Připadal jsem si jako lovec mamutů, protože jsem po jevišti lítal jen s kožkou okolo beder.
A která role pro tebe byla doposud tzv. zlomová? Srdeční?
Určitě to byla role Lennieho ve hře O myších a lidech. Zlomová se tak pro mě stala celá sezóna, v níž jsem hrál nejen Lennieho, ale na malé scéně HDJ taky Krysaře, v projektu Legenda o Krysaři, kterou jsem podle V. Dyka upravil a režíroval. Ještě jsem v tom roce stačil napsat hru pro dobronínský amatérský soubor Zmatkaři. Tehdy jsem se stal miláčkem diváckého davu (smích), takže to byl dobrý, zlomový rok. Rok 95.
A naopak, je nějaká role, na kterou bys nejraději zapomněl?
Na tu už jsem zapomněl.
Máš nějakou nejoblíbenější písničku z muzikálů, v nichž jsi v SDK hrál?
Ne.
Co bys dělal, kdybys nehrál divadlo?
Byl bych dvěstěpadesátikilový kuchař na Moravě.
Trpíš trémou?
Trpím. A rád. Jsem přesvědčen, že bez ní se divadlo nedá dělat.
Dodržuješ před premiérou nějaké zvyky, nějaký osobní rituál?
Ne.
Takže takové to pokopávání….
Tak to ano. To je tradiční divadelní zvyklost. Zlomvazky, pokopávání, poplivávání… bez toho by premiéra nemohla být. Ale speciální, osobní rituál nemám.
Dostal jsi někdy nějakou originální zlomvazku?
Dostal, ale můžu ji popsat až po desáté večer.
Souhlasíš s tvrzením, že jsou herci ješitní?
Sice nevím, kdo to tvrdí, ale i herci jsou lidé a můžou být i ješitní. Já mám zkušenost, že čím větší hráč a machr na jevišti či na plátně, tím "obyčejnější" a skromnější člověk mimo něj.